Kdo jsme?

Jsme jezdecká kaskadérská skupina Niños de Caballos ze Stáje Trojan. Naší chloubou a předností je takzvaně trikové ježdění neboli džigitovka, která se dříve využívala pro výcvik jízdní kavalerie v Rusku. Jsou to triky prováděné v plném trysku na speciálně upraveném sedle. Kromě džigitovky se zabýváme také rytířskými turnaji, jízdy v dámském sedle či prací s koněm ve volnosti. 

Naše skupina vznikla spojením dvou již existujících týmu. Ze Stáje TROJAN od paní Vandy Trojanové a z kaskadérského týmu Caballos od Petra Vlasáka. Tým se skládá ze zkušených jezdců a kaskadérů, kteří jsou schopni vykonávat náročné akrobatické kousky a kaskadérské scény s koňmi. Každý člen týmu má své vlastní specifické schopnosti a zkušenosti.

Celkově je náš tým týmem nadšených profesionálů, kteří mají vášeň pro práci s koňmi a jsou schopni přinést do svých vystoupení vysokou úroveň dovedností.

Náš základní tým

Nikola Trojanová

Život u koní mi začal hned jak jsem se narodila. Vanda Trojanová není jen "šéfkou" naší stáje, ale i mojí maminkou, takže má cesta byla od počátku jasná. Po jejím boku jsem začala už odmalička jezdit a hrát ve filmech, či ukazovat se na show. Každý si myslí, že vyrůstat u koní musí být perfektní, ale je to spousta tvrdé práce a splněného očekávání, které všichni mají. Džigitovce jsem se ale začala věnovat pořádně až později, když jsme se poznali s Břéťou. Jinak se věnuji převážně tréninku mladých koní a drezurní práci, která je i základem naší show práce, ale občas si zajedu i nějaký ten parkur. Koně, které na show využíváme mají neuvěřitelný potenciál a chuť ukázat co v nich doopravdy je. Žádný přesně stanovený cíl nemám, ale vím, že se chci stále posouvat ve světě show a kdo ví, třeba vyjet i na světové drezurní závody.

Břetislav Vlasák

Moje cesta ke koním vznikla už od narození, jelikož můj táta měl dříve kaskadérskou skupinu Caballos, která vůbec jako první přivedla džigitovku do České republiky. Postupně mě brával s sebou na vystoupení, ukázal mi cestu do světa show a začal pomalu trénovat abych ho mohl se svým bratrem jednou následovat. Koně se pro mě staly smyslem života, jsou to stvoření, která dokážou být okouzlující, ale zároveň nedůvěřivá. Na práci s nimi je důležité vybudovat si silný a vyrovnaný vztah. Džigitovku jsem ale začal jezdit až okolo 7 let, kdy jsem začínal s lehkými triky, ale chytlo mě to tak, že jsem se náročně probojoval až k těm úplně nejtěžším jako je podlez pod koněm. Mým cílem je dostat naši skupinu na evropské scény a posouvat moje znalosti v práci s koňmi.

Matěj Vlasák

Ke koním jsem se dostal už jako malý kluk, jelikož jsem mezi nimi vyrůstal, protože táta byl dřív kaskadér a džigita. Měli jsme doma koní spousta a jak se říká "jablko nepadá daleko od stromu". Ovšem já k tomu ze začátku moc netíhl, tak jako můj bratr Břéťa. Začal jsem, až když jsem byl vypomáhat na pár vystoupení, tak jsem si řekl, že bych to mohl taky zkusit. Na džigitovce mě nejvíce baví ten adrenalin a to, že je neustále možnost vymýšlet nové kombinace triků. Dělat nebezpečné triky, které nedokáže každý. Moje úspěchy patří do jiného odvětví než jsou koně, protože mojí předností jsou bojové sporty. Největší cíl je myslím za nás všechny dostat svoje dovednosti k co nejvíce lidem a stále se posouvat dopředu.

Veronika Wildová

Pro všechny, kteří mě ještě neznají, jsem blázen, kterému někdy chybí pud sebezáchovy a je pro každou srandu! Ke koním jsem se dostala, pomocí mojí mamky, ve svých 9 letech. Takže, jestli dobře počítám, je to zhruba 9 let co jezdím. Pokud se bavíme o trikovém ježdění, tak k němu mě tehdá před pár lety přivedl Břéťa s Nikčou. Ukázali mi svět show a já mu bez zaváhání propadla! Do neustálého posouvání se vpřed mě žene adrenalin, který s každým tréninkem či show nabývá. Ale moje pokroky by se neobešly ani bez podpory celého týmu. Společně s ostatními se nám podařilo vytvořit úžasnou skupinu, plnou lidí, kteří se nebojí jít do všeho po hlavě, kteří se podporují a navzájem se doplňují. Na všem tom, co děláme, vlastně nejvíc zbožňuji ten pocit, že nás to všechny baví. Ale nejen nás. Baví to i ty, pro které to děláme. Baví to vás! A to na tom celém nejvíc baví mě!

Markéta Fischerová

Koním se věnuji prakticky od malička. Začalo to, když mi bylo 5 let, bydlela jsem tehdy v Paříži. Našli jsme nedalekou stáj, kde celá tato životní etapa začala. Po přestěhování do Prahy mě vášeň ke koním neopustila a nastoupila jsem do stáje, kde jsem doteď. Ale stále mi něco chybělo. Hledala jsem něco, co mě bude naplňovat. Něco akčního, co mě bude bavit... Při hledání této vášně, jsem se dostala právě k tomuto a k našemu týmu. Nepřestane mě udivovat stálé objevování nových možností, které se dají s koňmi předvádět. Práce s nimi je občas náročná, ale když vidíte pokroky, tak vás to žene k dalším cílům. Naplňují mě jak naše tréninky, tak samotná vystoupení. Nedá se říct, že bych měla určený daný cíl. Jediné co vím je, že se chci stále hnát kupředu, zlepšovat se a objevovat nové možnosti spolu s koňmi.

Julie Drtinová

U koní už jsem něco okolo 10ti let. Dostala jsem se k nim úplně náhodou díky mamce v 6 letech. Dlouhou dobu jsem chodila do jezdeckého oddílu, kde nám Niky s Břeťou nabídli tréninky trikového ježdění, kterému se nyní věnuji necelé 3 roky. Jsem pro každou srandu a adrenalin, takže jsem vůbec neváhala a šla do toho. Na show mě vždy nejvíce pohltí ten úžasný pocit nadšeného publika, kterému se líbí to, co jsme vytvořili. Mezi mé největší úspěchy patří účast na zahraničních show, které pro mě byly neskutečným zážitkem. Mým cílem není konkrétní událost, ale celkové zlepšení a výjezdy na show v celosvětovém měřítku.

Sára Kafková

Práce s filmovými a show koňmi pro mne do dospělosti byla zcela neznámá, ač se jízdě na koni věnuji od útlého školního věku. Začínala jsem v jezdeckém klubu, kde jsem se po spoustě let a dřiny stala instruktorkou pro začínající jezdce. Když jsem poprvé viděla vystoupení skupiny Niños de Caballos, nikdy by mě nenapadlo, že něčeho tak úžasného budu jednou součástí. Do té doby, jsem vůbec nevěděla čeho všeho jsou lidé a koně dohromady schopní. Se skupinou trénuji a vystupuji od roku 2022 a stále se nestačím divit. Niños pro mne nejsou jen kolegové, ale i parta velmi dobrých přátel. Ostatně jinak bych nepodstupovala 200 km dlouhou cestu na každý trénink. Mým cílem je se stále učit něčemu novému a zdolávat triky, které ve světě předvádějí zatím jen muži.